Pull through

2. prosince 2018 v 22:02 | Tiše vyčkávající
2.12.2018.
Jak začít.. Nevím. Najednou prostě nevím. Mám v hlavě tolik námětů na nějaký schopný článek, ale první slova jsou vždycky nejtěžší, přitom jakmile se nějak začne ,nejde a nechce se mi přestat ,chtěla bych napsat víc a víc a líp a líp. Chtěla bych napsat ,že nakonec už není co víc a líp psát a zlepšovat ,ale tak to prostě není, tak to bohužel nefunguje. Vždycky je co zlepšovat a člověk se nikdy nespokojí s tím co má. ,,Nikdy nejsme spokojeni tam,kde jsme" někdy se nám stane ,že prostě ztratíme niť, pak je jenom na nás,kdy ji zase najdeme. Někomu to trvá dny,někomu týdny ,měsíce a snad i roky? Ale vždycky se nakonec vrátíme. Vždycky. I kdyby to mělo být jen to, že za tím vším uděláme tečku.
A teď myslím, že Vám došlo ,že už jsem nemluvila o psaní článku,ale úplně o jiných věcech. To je na každém z nás co si pod tím představil ,ale já věřím, že každý má něco co ho po přečtení těchto řádků napadlo.
I já ztratila svoji niť, marně a dlouho jsem ji hledala ,občas snad i našla ,ale je těžké na ni znovu navázat. Dnes svoji niť mám a budu si jí chránit. Nechci ji už víckrát ztratit. Mám za sebou neskutečnou bolest, je těžké s tím vším žít. Mám za sebou nejhorší půlrok a v těch 6mesicich tak málo šťastnej dnů, ale byli tam a byli moc moc šťastný. Nic není jen černé.Kdyby se mě někdo zeptal, jestli beru těch pár dní za tu bolest,co tomu předcházela a co následuje , myslím, že i tak bych souhlasila. Nic není v životě zadarmo. To jsem měla už vědět. Za každý úsměv ,jednou zaplatíš. Žádná radost není jen tak. A teď bych mohla vyjmenovat řadu citátů ,co tento fakt potvrzují a já je vyjmenuji , protože to píšu pro sebe a tyhle citáty mám ráda. ,, Chceš-li duhu , musíš se smířit s deštěm." nebo ,, Musím přeci snést dvě nebo tři housenky , když chci poznat motýli."
Víte, jakmile se jednou dostanete do ráje, je čas přestat, nic lepšího už prostě neexistuje a je čas se s tím smířit. Jinak to končí špatně,je to už jenom horší,hned po ráji je totiž to nejhorší peklo. Totiž tak jako láska a nenávist má mezi sebou tenké hranice tak stejně na tom je peklo i ráj.
Já jen..Měla jsem pocit, že Vám dlužím tyto pravdy. Obě strany mince, které musíte příjmout. Žádný sen není nesplnitelný - jen musíte být připraveni na velmi bolestivou cestu, která Vás zavede do pekla...
 

Začátek konce

24. listopadu 2018 v 19:04 | Tiše vyčkávající
Tentokrát jsme tu dlouhou cestu projeli bez jediného slova,ona vlastně nebyla dlouhá, s tebou mi vždycky připadala až moc krátká , tak jako všechen čas strávený s tebou. A tahle cesta mi připadala že všech cest ta nejkratší, asi proto že, to byla ta poslední. Zadržovat slzy,už bylo dávno zbytečné, před sebou jsem měla jen malý ciferník ,co nám odpočítával naš poslední společný čas. Když jsi zastavil už jsi mě neobejmul, nepolíbil.. Byl jsi naštvaný.
Byl jsi naštvaný,protože jsem se s tebou včera nevyspala. Asi jsem ti to měla říct rovnou. Asi jo. Chytila jsem ti ruku právě akorát včas a dál jsem ji nepustila. Už tu noc jsi byl naštvaný , nemluvil jsi se mnou. Odešla (utekla) jsem od tebe kvůli tomu a to ,že jsem 40km od hotelu v pravém nebezpečném Turecku v 1ráno mi ani nedošlo. Když se na to dívám teď, tak musím konstatovat ,že k mojí smůle jsi mě asi za 15minut autem našel. Kéžby jsi mě nenašel. Zjistil jsi ,že dobrovolně mě k sobě už asi nedostaneš, takže když to nešlo po dobrém ,přehodil jsi si mě přes záda a naložil mě do auta. Celá tahle noční historka jak jsi mě lovil v pyžamu po Turecku, mi ale bude připadat asi navždycky vtipná. Nakonec jsem ale asi dosáhla svého,byl to docela hezký večer. Ráno jsi mi řekl , you are thinking like a child and you are shy. This is bad for relationship. Díval jsi se při tom na mě tak dlouze a zvláštně ,že bych dala opravdu hodně věcí za to ,abych věděla ,na co jsi při tom myslel. Neubránila jsem se slzám a z Turecka si odvážím, že jsem bad shy child. Mrzí mě to.
Teď jsem se zase dívala já na tebe. Chtěla jsem se na tebe dívat co nejdele, protože jsem si tě chtěla zapamatovat. Nikdy na tebe nechci zapomenout. Nechci zapomenout na nic z tebe ,na nic z nás. Každou chvíli co jsem byla s tebou, jsem byla ta nejšťastnější na světě a bylo jedno,co jsme zrovna dělali. Jen když jsem mohla být s tebou. Nechci a asi se ani nesmířím s tím že, ten kdo mi dal ty nejkrásnější vzpomínky, se nakonec stane jen jednou z nich. Ne nechci se s tím smířit. Vystoupila jsem, ale dál jsem se ani nehla ,já se vážně chtěla jen dívat, ale ty jsi odjel a já už neslyšela to tvoje BE CAREFUL. Stála jsem tam sama a s pocitem,jaký jsem snad nikdy v životě nezažila , byl to pocit úplného prázdna, ničeho, myslím ,že to byla nicota , Nicota od Sebastiana z nikdy nekončícího příběhu. Myslím, že toho dne jsem dosáhla svého maxima ,nebo spíš jsem byla daleko za ním.

Kam dál

Reklama